Nudisti 02

Hlavní záložky

Kategorie: 

Tady zůstaneme. Je tu krásně všude vidět,“ zastavil se pan Robert přímo uprostřed dění a s rukama v bok se rozhlížel kolem sebe. Nahříval tvář na sluníčku, zdravil procházející známé a nakonec pobídl strnulou Ritu jako by se nechumelilo.
No tak, holčičko. Šup. Pěkně deku natáhneme, vytáhni opalováky a honem honem, ať to odsýpá,“ tleskal jí před obličejem, aby ji probral ze strachu, který jí úplně celou najednou ovládl.

Rita se kolem sebe rozhlédla a uvědomila si, že k tomuto odhodlání samcovo panování stačit nebude. Najednou chtěla utéct a zmizet z povrchu zemského. Cestou to šlo, protože šli sólo. Ale tady se promenádovalo houfně naháčů, prsatic a bimbajících scvrkloušků, že svoje křivky odhalit schopná nebyla. Stud jí zmrazil i v tomto parném horku a tak jen tupě zírala a mlčela. Nechala za sebe vše udělat pana Roberta aniž by s alespoň něčím pomohla. Když ovšem viděla odhodlaného pána se svlékat, už skoro přestala dýchat. Všechno si rozmyslela, ale nebyla schopná ani pípnout nebo dát jakkoliv protest najevo. 

„Na to, na co myslíš, urychleně zapomeň. Je mi jasný, že se stydíš, ale odsud už ucuknout nemůžeš. Takže se nebraň. No povol tu ruku, holka. Ták a ještě jednu. Trošku bys mi napomoct mohla, sakra,“ klel usyčeně Robert, když si svoji pseudo vnučku svlékal do naha.
Poslední kousek šatstva sjel po holých nožkách a Rita konečně stála uprostřed cizích lidí úplně nahá. Zadnice jí svítila, kundu zakrývaly dvě roztřesené ručky a cecky se tiskly k sobě. Tvář byla rudá, jako by holčina usnula na slunci. Stála, oči jí těkaly a v každém viděla pohoršeného tvora, který se jí směje a zároveň odsuzuje. Pořád ji ještě nedocházelo, že tu jsou všichni na jedné lodi a nějak si ani nechtěla připustit, že by se mohla někomu líbit zcela holá. Nemohla tušit, že její nucený striptýzek každého chlapa, který byl na dohled, pořádně nadzdvihl a uvrhl do říše snů a pokušení. 

„Proboha lehni si. Takhle jsi až moc na očích, to ti nedošlo? Stydíš se a při tom tahle provokuješ. Chovej se přirozeně a pohledů si nevšímej,“ velel zespoda, krémem namazaný dědoušek, který se už labužnicky vyvaloval na slunci. Jako na povel se Rita složila do tureckého sedu, zakryla si kozy pažemi a koukala dlouze do chlupatých obrazců na dece. Představovala si další dění téhle nuda pláže a jasně se viděla v této schoulené poloze až do té doby, než bude mít pan Robert slunce už dost a nezavelí k odchodu. Bohužel nevěděla, že starý pán má v plánu něco úplně jiného a že tento plácek má svá, poněkud specifická pravidla. 

„Měla by ses namazat, holčičko. Pomůžu ti. Sakra jsi celá ztuhlá. Uvolni se! Pochop, tady na tebe není nikdo zvědavý. Tady si každý užívá volnosti a pokud se někdo na druhého podívá, tak je to přirozené. Počkej, ještě tě namažu tady za krkem. Nemůžeš tu prosedět celé odpoledne a noc. Lehni si na záda. Musíš nachytat bronz kočičko, vždyť jsi jak pytel od mouky.“
Zatlačil jí na zamaštěná ramena, aby se uvolnila a natáhla tělíčko do lehu.

Noc? Vy jste řekl noc? Jak noc?“ zeptala se zas vyděšená Rita a padla na znak.
Jé, já řekl noc? Ne, já jsem myslel prostě den,“ uculoval se pan Robert, aby zakamufloval ten náznak, kterým málem všechno prozradil.
Ritu ze všeho přemýšlení začala pomalu bolet hlava. Ležela jako prkno, nechala si ohlazovat tělo mastnými dlaněmi zralého nudisty a šklíbila tvářičku do sluníčka. Sčítala pro a proti, pohrávala si i s myšlenkami na kvapný útěk, ale jen co ucítila starostlivé starouškovy prsty na bradavkách, malinko zjihla. Přes sluneční clonu stejně nerozeznávala, kdo všechno jí vidí nebo sleduje. Doteky zkušených rukou byly natolik příjemné, že i když je náznakově odstrkávala, velmi brzy zkrotla jako beránek. Konečně se smířila s osudem, nechala tělo bezvládně ležet, nahřívat sluncem a okukovat. Zvykala si na zvídavé pohledy druhých. Zejména pánové si ji nestydatě prohlíželi až se pan Robert začal nafukovat  jako páv.
Ležel na boku a tulil se k mladinké kosti, stříkal jí na cecky mastný sprej a hravě jej roztíral. Provokoval veškeré mužské osazenstvo. Hnětl obrmelouny a našeptával přitom prsatici ódy na poslušnost a klid. 

Co to tu máš za slečinku, Roberte? Tu jsem tady ještě neviděl,“ uslyšela nad sebou sluncem oslepená Rita.
Vnučku. To je moje holčička. Je tu nová, tak se teprve seznamuje,“ zalhal Robert.
Vnučka jo? Tak kdyby se ti nechtělo, provedu jí tady. Už to tu viděla?“ podbízela se černá silueta.
Rita skoro šílela. Úpěla uvnitř duše a chtělo se jí křičet i utíkat. K tomu se dostavilo vzrušení nejen díky vytahaným bradavkám, ale i díky pekelným chvilkám, kdy byla vystavená pohledům kolem ležících. Konečně si přiznala, že začíná být mokrá a možná by nebylo špatné zkusit i něco jiného, než jen ležet. 

 „Ještě nebyl čas. Ale byl bys hodnej, kdyby ses jí na chvíli ujal. Mám co dohánět oproti vám, hochu. Všichni jste jak čokolády a já jsem pozadu. Tak ji tu všechno ukaž. Jdi s ním, Rituško a kdyby něco, tak budu taky,“ poplácal jí po zadnici a donutil do sedu, odkud si ji už převzal vysoký muž, podstatně mladšího věku.
„Kolik ti je? Jak se jmenuješ? Kde bydlíš? Máš někoho? Zajdeme támhle,“ chrlil ze sebe mladík otázky, na které dostával špitavé odpovědi.
Vlekl Ritu za sebou, v rychlosti ukázal kadiboudy, nejlepší přístup do vody, zavěšené pytle místo košů a zastavil se s ní na ledovou limonádu v chudém kiosku, kde koupil pro oba po půllitrovém kelímku, plném červených bublinek.

Vidíš támhle ty keře? Půjdeme se tam podívat,“ lákal usrkávající holčinu k tajemnému houští.
Počkej, co tam jako? Tam nejdu. Někdo tam je,“ bránila se Rita i když zvědavost jí hnala dopředu. Šlapala bosýma nohama po spadaných listech a držela se mladíka, dokud se nezastavili kousek od planých lísek.
Pojď se podívat blíž, ale potichu!“ pobízel mladík Ritu k naprosté tichosti.

Holčina polkla naprázdno, ohnula hřbet a v největší tichosti se přiblížila pár kroků blíž krásné podívané. Znovu ztuhla, protože za zeleným keřem stál maník s ocasem v ruce, volnou rukou si odhrnoval větvičky a nakukoval mezi listy kamsi do dáli. Dlaní honil bodlo a jazykem olizoval celou uslintanou hubu. Rita se otočila k mlaďochovi, který na ni mrknul očkem a ukazovákem upozornil na svůj rozkrok.

„Pane bože! Co teď mám dělat? Mám začít řvát? Budu jako hysterka. Když uteču, můžu Robertovi udělat ostudu. A chci já vůbec něco tropit?“ zapřemýšlela v duchu Rita a zase v největší tichosti se vracela k vysokému hošanovi.
Odlehčíš nám, viď, že jo? Tady můžeš, holka. Zrovna tady se to dělá, víš. A pak ještě v hájku, ale ten ti ukážu potom. Tady jde o rychlovky. To jsou takový místní pravidla, víš? Tak pojď už,“ vábil ji na tvrdý lofas.

Rita se už ani nevzpouzela. Sama naznala, že by byla sama proti sobě a protože všechny vjemy uvnitř těla volaly po orgasmu, nechala se zavést až přímo k honimírovi. Také trochu zapracovala touha zapadnou do pro ni neznámého prostředí.

„Zdar Jíro. Tak kterou si dneska dáváš, hm?“ postavil se mlaďoch hned vedle vyleštěnce a pobídl Ritu ke kouření.
No koho. Přece Olinku,“ ušklíbl se nad blízkým reálem honič.
Jó hochu, Olinka. Ta je,co? To musím pochválit vkus. Ta to umí, už ji měls?“ zasyčel blahem do ticha Ritin doprovod.
Ještě ne, čekám až na mě příjde řada. Je čilá a já se k ní nemůžu probojovat. Bože, já bych píchal!“ přitlačil dlaní onanista.
Počkej, počkej, odpomož i tuhle kámošovi,“ ťapkl prsty do Ritininy tváře, aby si oddálil nabuzený špric a sledoval ochotnou dívku, jak se točí papulkou k honičově bodlu.

Nelenila a přesála se k dalšímu ocasu. Sjezdila mu ohon nahoru a dolů, naslouchala všem chválám a protože chtěla nakonec být za úplnou přebornici, přidala i mrskání jazykem, cumlání koulí a tiché vzdychání. Nepředváděla se tak moc dlouho. Honič brzy zaryčel, přidržel si ji za uši a vysemenil se na vyplazený jazyk.

Počkej kámo, uhni. Já taky, já chci taky,“ cpal se k nim vysoký Ritin doprovod, který se při této podívané dohonil sám a vycákal svoji smetanu do šikovné dívčí tlamičky.
Páni, tak to ti dík,“ pochvaloval si honimír a se zamáváním se vracel mezi ostatní nedaleké nahuláče, aby se znovu začlenil a byl svojí vyvolené co nejvíc na blízku.
Jsem Ota,“ konečně se představil její doprovod a podal ruku s chválou na její ochotu.

Rita se naposledy olízla, aby polkla obě dávky a usmála se rty lesklými od semene. Naslouchala vzrušivým popisům orgií, které se odehrávaly v nedalekém hájku. A díky Otovi konečně pochopila, že tady se ničeho bát nemusí. Dostala se do jedné velké rodiny, kde se všichni znají a navzájem chtějí. Nechala se doprovodit zpět k dece, kde se právě obracel starostlivý pan Robert. V pořádku odevzdaná se usadila vedle starouška a znovu si mastila olejem prosáklou kůži.

„Máš už nějakou trofej? Co? Ota tě fikl? Bylas v hájku? Ukázal ti ho?“ chrlil na ni dotazy.
V hájku ještě ne. Ale ukázal mi lísky. Tak se kdosi honil a slintal nad jakousi Olinou. Chudák. Stěžoval si, že se k ní nemůže probojovat. Asi je do ní zamilovanej,“ hledala honiče v davu, aby ho mohla Robertovi ukázat.
„Toho nehledej. To byl určitě Jíra. Ten je hotovej z každé. Je ženatej, ale doma nešuká. Chodí sem, kde to má pokaždé jistý. Takže za lískama, jo? Honilas ho nebo kouřila?“ přetočil se na bok Robert a dorážel otázkama s ocasem v ruce.

Oba jsem vykouřila,“ usmála se vítězně Rita aniž by tušila, co příjde.

Robert se nadechl, vydechl a spustil osyčené hromy blesky. Počítal s tím, že si ji mladíček podá, ale že obslouží oba a k tomu ještě věčného zoufalce Maru, to ho vyloženě nakrklo. Měl s ní jiné plány a očividně se cítil dotčený, když o ní rozhodl někdo jiný, než on. Vyčinil neznalé holčině, zahrnul ji urážkami, myšlenými tentokrát vážně a prskal jedovaté sliny, dokud se Rita nerozplakala. Chvíli na ni koukal až nakonec zjihl a zkusil to s ní ještě jednou, tentokrát po dobrém. Nastolil pravidla, podle kterých se měla dívčina chovat a vysvětlil, že jejím pánem je pouze on. 

„Už ti klesl, dědečku,“ polykala Rita zbylé slzy a nenápadně pohladila ochablé mužství svého pána, v roli jeho vnučky.
Vy ženský víte jak na nás, co?“ držel ji pevně za ruku, aby mu neucukla a mohla se s panem Bucharem pokochat.
Jen co se ho dotkla už se probouzel. Pomalu, ale jistě se zvedal k bříšku a s každým pohlazením po koulích se spokojeně usmíval nejen ocas, ale i dědoušek. Nabízel své bodlo a rozhlížel se široko daleko, aby spočítal všechny páry očí, které je zrovna sledovaly. 

Počkej děvče, počkej. Tady nesmíme. To by jsme museli za lísky, víš. Jedině, že bys ráda poznala i ten hájek. Ale to bys musela s jiným doprovodem. Mě se vstávat ještě nechce. Co říkáš? Seženeme někoho?“ mrknul na ni lišácky.
Rita se jen olízla a bez dalšího přemýšlení přikyvovala, jako by měla hlavinku na pružině. Rozhlížela se kolem sebe a čekala, na kterého to rozhodné slovo padne.

 

Líbí se povídka?