Každý lovec ten pocit zná, to volání přírody, kdy má vyrazit a číhat na kořist. Tak jako kdysi Simo Häyhä, tak i já jsem dnes vyrazil do své honitby. Mezi místními nimrody nejsem moc oblíbený. Místo zelené kamizolky maskovací uniforama naši armády, doplněná o funkční prádlo a teď v zimě o zimní goratexový komplet.

Místo klasické kulovnice rakouský klenot Steyr SSG 04, tentokrát ovázáný zelenou tkaninou, aby nerušil v přírodě. Dalším důvodem nevraživosti místních nimrodů bylo, že jsem nevlastnil žádný velký dopravní prostředek o objemu nejmíň 3 litrů a neničil jím lesy. Čas zimy je čas běžek a sněžnic, tak proč ho vlastnit.
Takto kvalitně vybaven, s batohem na zvěřinu a pár doplňky, jsem vyrazil do lesů. Byl krásný den, na běžkách první kilometry mizely za mnou. Po dobré hodince Finského stylu, jsem přezul do sněžnic a vyrazil na předem vytypované místo. Paměť mě vedla přesně a já byl zanedlouho kousek nad brodem, v blízkosti napajedla zvěře. Jen zalehnout do sněhu, nachystat zbraň a počkat na správný okamžik.

Ležel jsem ve sněhu dost dlouho a kochal se tou krásou. Prošlo několik laní a divočáků, ale všechna zvěř, byla větší než bych byl schopen odnést. Proto také jejich život nebyl ukončen výstřelem. Až k večeru se objevil jelínek. Malý, se špatně vyvinutým parožím a ten se již dalšího dne nedožil. Přesná rána ho na místě skolila.
Pak přišla špinavá práce, kterou jsem neměl rád, ale musel jsem ji udělat. Během vyvrhování se obloha zatáhla a zvedal se vítr. Nepěkný ukazatel blížícího se chumelení a snad i vichřice. K mé smůle přišla i ta největší slota. Vítr hučel lesem a strhával sebou jak ležící sníh, tak i ten co padal. V některých chvilkách to vypadalo, že sníh padá vodorovně.

Proklel jsem všechny pradávné bohy lesů a počasí a razil si cestu podle navigace, která mě vedla k nejbližšímu záchytnému bodu – staré dřevařské chatě. V létě jsme ji několikrát využil na přespání, nechal jsem tam zásobu dřeva a nějaký čaj a svíčky, přesně pro takové chvíle. Bezmyšlenkovitě jsem šlapal podle ciferníku, na kterém čas od času zazářila šipka, až do té doby, než smysly zareagovaly. Ve větru byl cítit kouř a když jsem přešel menší kopeček, uviděl jsem, že moje zapadlá chata není už jen moje. Ve tmě svítila okna chaty mihotavým světlem svíček a z komína byl větrem utrháván kouř. Jen ještě několik kroků se sněžnicemi a již jsem vpadnul do dveří. Křik a úlek, který následoval, byl víc než odůvodněný. Představte si, že jste sama žena v chatě uprostřed lesa a nejednou se rozletí dveře a v nich stojí bílé cosi, s cákanci krve na oblečení, se zbraní v ruce a něco mumlá.Ano, mumlal jsem a kdo by také ne, když má mrazem ztuhlou pusu. Proto jsem raději, kus od nich odstoupil a snažil se rozhýbat zmrzlá ústa.

„Slečno nebojte se, nic Vám neudělám, jsem myslivec.„
Dívka na mne stále koukala vytřeštěnýma očima a schovávala se za péřovou bundu. Pokusil jsem se o úsměv a začal se svlékat ze všech vrstev, abych se zbytečně nepotil. Během toho toho slečna přiložila a já ji zkusil znovu oslovit.
“Myslím, že to bude na dýl, ještě že jsem tu toho dřeva nadělal dost. Dáte si čaj? Měl by tu být.„
Začal jsem se rozhlížet po policích.
“A-Ano prosím. Takže to vy jste tu nachystal to dřevo? A nanosil svíčky a podobně? Já si už v létě říkala, kdo to tady připravil.“
„Jo, to jsem byl já. Rád trávím léto v lese a myslel jsem, že se to jednou bude hodit a taky že jo. Mimochodem jmenuji se Petr.“
„Já jsem Kateřina,“ usmála se na mne. Teprve teď mi došlo, proč se schovává za tu bundu. Všude viselo a sušilo se její mokré oblečení.
"Káčo, mohu ti tak říkat? Nechtěla bys na převlečení mikinu a kalhoty? Mám v báglu rezervní.“
Začervenala se a kývla. Vrátil jsem se ke batohu a z přídavných kapes vytáhl suché oblečení, zabalené v igelitu. To jsem ji podal a gentlemansky se otočil. Že jsem ji viděl v okně jako v zrcadle, to byla opravdu jen náhoda. Měla krásné tělo, plná prsa se dmula v krajkové podprsence a zadeček jen lákal k poplácání. Prostě dokonalá dívka, jen o pár let mladší, než já. Už jenom z toho pohledu se mi krev nahrnula z mozku do dolních partií těla. Proto jsem se raději věnoval přípravě čaje. Zanedlouho jsem jej již servíroval v otlučených skleničkách od hořčice, ve kterých nevypadal příliš vábně. Ale co, hlavně když zahřeje. Do své sklenice jsem si přilil krapet rumu a když to Káča viděla, poprosila, zda může dostat také. Samozřejmě jsem neodmítl a štědře ji nalil.

Čas nám příjemně utíkal v rozhovoru o práci, o škole a dalších věcech. Čaje a rumu ubývalo. Venku se dál ženili všichni čerti a tak jsme oba odeslali uklidňovací SMS.
Když rum došel, vydal jsem se vyzvednout z úkrytu rezervní flašku. Našel jsem ji za trámem, zaprášenou, ale neporušenou. Takže jsme rozjeli další kolo. Rozhovor začal být mnohem osobnější. Dověděl jsem se, že Káča už je nějaký ten pátek bez přítele a na oplátku jsem přiznal, že nemám přítelkyni už víc, než rok.

Rumu už zbylo jen na dně a tak jsem začal chystat improvizované lůžko. Káča se rozpačitě zeptala, zda si může lehnout ke mně. Samozřejmě jsem ji neodmítl a tak se ke mně přitulila. Přikryl jsem nás bundou a vším co bylo po ruce. Začal jsem ji lehce hladit po vlasech a zvědavě jsem koukal, co to s ní udělá. Vypadalo to, že protivné ji to není. Ležela se zavřenýma očima a usmívala se. Skomírající poslední svíčka a záře z nedovřených dvířek kamen vytvářely dohromady báječné intimní osvětlení.
Vypitý rum a také to, že jsem už dlouho neměl ženu, způsobilo znovu prokrvení dolních partií. Bylo mi trapně. Ležel jsem v obětí s cizí dívkou a v klíně mi neodbytně začal tuhnout penis. To nemohlo ujít ani Káče. Usmála se a pak udělala něco,co bych nečekal. Rukou mi přes kalhoty začala hladit v rozkroku. Ztuhnul jsem úplně celý, a to jsem netušil, co bude následovat. V příštím okamžiku mi rozepnula poklopec a vyprostila penis ven. Následně mu věnovala lehký polibek a pak ji zmizel pomalu v ústech.
Chvíli jsem jen pasivně přijmal její laskání a pak mi došlo, že bych se měl trochu revanšovat. Začal jsem hladit to nádherné poprsí a po chvíli jsem je vyprostil z těsného zajetí mikyny a podprsenky. Neušlo mi, že zároveň s kouřením se zbavuje svého spodního oblečení, takže najednou byla zcela nahá. Mazlil jsem se s krásnými prsy, snaživě olizoval bradavky a párkrát jsem se lehce a jen náznakem zahryznul do naběhlých špuntíků. Pak jsem začal polibky prověřovat další partie jejího těla. Postupně jsem se prolízal přes krásně ploché bříško, až jsem skončil u štěrbinky, kterou jsem dráždil jazykem i prsty. Jen lehce sténala a pánví přirážela do rytmu mého lízání. Netrvalo dlouho a prohnula se v bouřlivém orgazmu. Oči měla při tom zavřené a na tváři spokojený úsměv. Pak si mě přitáhla blíž, políbila mě a znovu se kouzelně usmála. Potom výmluvně roztáhla nohy, abych do ni mohl snáze vniknout.

Vstoupil jsem do ni a ten slastný, tak dlouho nepoznaný pocit mě zaplavil jak povodeň. Užíval jsem si její kundičky každým centimetrem a ona, podle vzdechů, zažívala stejně krásné pocity. Naše pohyby se vyladily a stále se zrychlovaly. Oba nás uchvátila živočišná touha po uspokojení. Mačkal jsem jsem ty krásně pružné kozičky a do toho přirážel. V závěru tlumeně vykřikla, já ještě párkrát přirazil. Na poslední chvíli jsem z ní penis vytáhl a zkropil bříško i kozičky spermatem.
Po odeznění jsem ji vzal do náruče a pomalu jsme se zklidňovali. Kdybych ji nedržel v náručí a nevnímal její teplou kůži, málem bych nevěřil, že se to stalo. Její úsměv však jasně dokazoval, že to nebyl sen.
„Měli bychom si to někdy zopakovat, co myslíš?“ prolomil jsem ticho. Šibalsky se na mne usmála a kývla hlavou. Bral jsem to jako příslib a byl jsem šťastný. Potom jsem se zase oblékli, Káča se zabalila do bundy a zanedlouho mi usnula v náručí. V noci jsem se z jejího objetí opatrně vyprostil, abych mohl jít přiložit do kamen. Potom jsem i já z únavy usnul.

Ráno jsem se probudil sám. Po Kačce nezbylo vůbec nic, jako by tady nikdy nebyla. Byl jsem rozmrzelý a v jednu chvíli jsem měl dojem, že jsem snad měl jen živý sen. Ale pak jsem na stole, vedle prázdných skleniček od čaje, našel papír. Bylo na něm napsané telefonní číslo a vzkaz:
„Zavolej mi, ráda si s tebou zase někdy vyrazím. Káča“

Radostně jsem se usmál a pečlivě lístek uložil do kapsy. Pak jsem se oblékl, sbalil všechny své věci a vyrazil do krásně bílého, mrazivého dopoledne.
kor.+styl @Fred