Byť v duši dosud lehký splín,
v medu se štěpí chtivý klín -
touhou, jež přímo posvátná,
když očí nezbedné plamínky
zažehnou požár mezi stehýnky...
 Promilovala ses doběla
a přesto se ráno znovu vrtěla,
ta, jež ač nemalá i nevelká,
ve svém božském klenutí
na svědomí má naše malá úmrtí...